JAK JI LÉČIT

Nerad Vás hned na začátku odrazuji, ale vyléčit se nedá. Je to smutné, ale je to tak. Pouhé konstatování faktu. Asi nejlepší je obrnit se a naučit se s tím žít. Ale abych nebyl úplný skeptik. Dá se s tím bojovat a nemoc „brzdit“. Tou nejhlavnější obranou je pohyb. BÁÁC. Teď jsem dostal facku od svého svědomí. Já totiž necvičím. Proč ? Protože nemám silnou vůli a jsem línej ! No línej – na svoji obhajobu uvádím : Představte si, že celý den Vás bolí záda a klouby (koho někdy ze zdravích lidiček bolely záda, tak si tu bolest zdvojnásobte). Přijdete utahaní domů (Bechtěrevici jsou známí rychlou únavou) a lehnete si s úlevou na gauč a ta bolest povolí. A teď vám někdo řekne „běž cvičit“. To znamená vrať se k bolesti. Co by jste udělali ?
Ale opravdu : CVIČTE ! I já se přiznám, že se po překonání těch bolestí většinou po tělocviku na chvíli uleví. Mě osobně na záda nejvíce pomáhá masáž všeho druhu. Jestli máte někde poblíž rehabilitaci, tak se tam vrhněte. Perfektně se cvičí i v bazénu.

V červenci 2003 se mi dostal díky jedné paní z knihovny v Adamově (DĚKUJI !) do rukou další popis ( i léčby) BM

Další možnost jsou léky. Doktoři většinou dávají ty protizánětlivé. Brufen, Voltaren, Rewodina, Olfen apod. Já se jim osobně snažím vyhýbat, protože ač léky, tak mají někdy i nežádoucí účinky, jako např. vředy, krvácení ve střevech apod. Ovšem když to bolí (a většinou pořádně) , tak jdou nežádoucí účinky stranou. Osobně mi nejvíce vyhovuje Diclofenac Duo 75. Účinkuje rychle a prý tolik nedráždí žaludek.

A léčitelé ? Nevím. Třeba někomu pomůžou. Ale já patřím k těm, kteří na ně nevěří. Byl jsem totiž před lety u některých. Jeden skákal po podiu, lítal jak šílenec, hulákal, že vidí přicházet Krista a že ten nám pomůže. Další okolo mě kroutil nějakým pérem, v druhé ruce cigaretu a bavil se sousedem. A když třetí houpal nad obrázkem namalovaného těla závažíčkem, tak jsem se zařekl, že na léčitele kašlu. Tím ale nechci říct, aby jste na ně taky kašlali. Třeba je někde někdo……!?

Dostal jsem e-mailem tento návod - makrobiotika. Jeho použití je na vás. Je to zvukový návod ve formátu MP3. Část první, druhá.

No dalším lékem a nejlepší obranou je podle mě humor. Dělejte si z toho srandu, protože jestli ztratíte humor a dobrou náladu, tak se z toho zblázníte.

Jedna z dalších možností je operace. Operují se klouby, obratle a kdo ví co ještě. Na dalších řádcích se dozvíte, jak jsem takovou operaci viděl já jako pacient a jak ji vidí doktor-operatér.

Slovo lékaře :

Rozhodnutí k operaci
První zmínka o nutnosti náhrady kloubu padne asi v ortopedické ambulanci, kde ortoped posuzuje obtíže pacienta a srovnává je s RTG snímkem postiženého kloubu. Na snímku jsou vidět deformace kloubu a reaktivní změny. Podle nich je možné usoudit, zda je možné obtíže ještě léčit konzervativně, či zda je nutné podrobit se operaci. Vždy je toto rozhodnutí výsledkem diskuse lékaře s pacientem. Pokud se nenajde jiné řešení postižení kloubu, je indikována jeho náhrada. Již zde je možné diskutovat o typu endoprotézy a vhodném termínu operace. Prakticky všechna ortopedická pracoviště mají seznam pacientů indikovaných na operaci, a proto termín operace bývá v určitém časovém odstupu. Pacient tuto dobu může využít k zlepšení fyzické a psychické kondice, zaléčení chronických onemocnění a k přípravě na operaci, což není jen interní vyšetření, ale například nácvik chůze o berlích, úpravy životního rytmu a zabezpečení pooperační péče v rodině. Tato doba se počítá na měsíce, někdy i desítky měsíců.

Předoperační příprava
Faktická předoperační příprava se provádí asi měsíc před termínem operace a patří do ní důkladné interní předoperační vyšetření, eventuálně tzv. autotransfuze, kdy si pacient do krevní banky dává sám krev, která je mu po operaci vrácena formou transfuze. Tento postup je velmi výhodný, avšak ne každému pacientu je možné jej doporučit. Po zdárném absolvování pooperačních vyšetření je pacient přijat na ortopedické oddělení a obvykle následující den operován. Operace se provádí v celkové nebo tzv. spinální anestézii, kdy je do oblasti páteře vpravena látka, která zabrání převodu bolestivých vzruchů do mozku. Tak pacient vlastně od určité výše končetiny zcela necítí. Citlivější a vzrušivější pacienty je možné snadno a bezproblémově „přispat", aby ani neslyšeli mnohdy dosti hlučné pomůcky, které ortoped pro implantaci umělého kloubu používá.

Takže. Tady vám popíšu, jak asi vypadá taková totální endoprotéza kyčelního kloubu. Laicky řečeno umělý kloub. Pokud se na tuto operaci nechystáte, klidně tuto pasáž přeskočte. Budu se snažit psát bez nějakých zábran, tak jak jsem to skutečně sám prožil (bohužel již 3x) a budu psát tak, aby to bylo pochopitelné i pro někoho, kdo o tom nemá ani páru. Doufám, že tím případné čekatele na tento zákrok neodradím. To bych nechtěl. Hned na začátku říkám : běžte na tu operaci. (Ono vám taky pro bolest nic jiného nezbude). O co vlastně o tohoto zákroku jde ? Obrázek níže Vám to ukáže a já se to ještě pokusím laicky popsat. Představte si kyčelní kloub. Při operaci uříznou tu "kouli" a místo ní se do stehenní kosti natluče takový kovový trn, který má na konci kouli novou. A potom vám do druhé části kloubu (jamky) vyfrézují díru, do které se vloží jamka umělá. No a je to. Na první dojem hrůzná představa, ovšem to vše jde jaksi mimo vás. Ani o tom nevíte. Celá operace trvá okolo 2 hodin. Používají se klouby tzv. cementované a necementované. Pokud jsem dobře pochopil rozdíl, tak u cementované vám ten trn v kosti zacementují a u té druhé nějak ten trn "sroste" s kostí (doufám, že nekecám).

Na tuto operaci se čeká několik týdnů až let. Záleží na obsazenosti špitálu do kterého jdete. Všeobecně asi platí, čím větší a známější nemocnice, tím delší čekací doby. Já jsem čekal asi rok. Tím pádem je jasné že jsem byl v jedné z těch větších. Záměrně nepíšu ve které. To co tady píšu, platí pro tu moji nemocnici. Možná jinde je to lepší nebo taky horší. Pokud jste nikdy nebyli ve nemocnici tak budete potřebovat asi toto : berle, elastické punčochy (oboje je na předpis), hygienické potřeby, bačkory a běžné věci denní potřeby. Doma nechte stud a nějaké předsudky. Dost by vám to překáželo.

1.den - Běžná lékařská přijímací prohlídka, ubytování. Po zjištění jaké kolegy máte na pokoji, s čím tam leží, se ohlídněte jaká sestřička má službu. Bude to vaše první intimní seznámení, neboť vás čeká vyholení od "něj" až na prdel. (no no, co se chechtáte ? Jak to napsat přesněji ?). Jé teď mě napadlo : Jsem chlap ! Takže to beru z mužskýho pohledu. Takže případné kolegyně mě snad určité pasáže odpustí. (koneckonců ženský na tom jsou téměř stejně). Je to ideální příležitost na seznámení se s personálem. Když tak člověk leží nahatej před pěknou mladou holkou s žiletkou v ruce, tak co taky dělat jinýho že ? Já jsem vždy tuto situaci využil na potykání si se sestřičkou. Doporučuji se seznamovat v první části "akce", neboť v té druhé není čas. Tam vás totiž čeká klystýr. Co to je ? To je taková prima věc. Vystrčíte na sestru zadek a ona vám strčí do zadku hadičku a naleje do vás asi litr vody. Během několika sekund zjistíte, kudy že vám vedou ty střeva, zvlášť pokud neteče teplá a sestra do vás naleje vodu studenou (v některých špitálech vás o tento zážitek ochudí-použijí čípek). Perfektně to zrychlí krok, i když jste případně již na berlích. Doporučuji nechodit daleko od WC. No a když vás vyprázdní spodem, tak pochopitelně vrchem už nic jiného nedostanete - hladovka. Během dne vás asi (měl by, je to slušnost) navštíví ortoped, který vás bude operovat, prohodí pár vět o operaci a je to. Potom by měl přijít ještě anesteziolog (uspávač) a nabídne vám, jak chcete uspat - či neuspat. Pokud jste zdraví tak jsou asi dvě nabídky. Normální úplná anestézie (prostě uspání), nebo píchnutí nějaké látky do páteře a ono vám to na několik hodin umrtví spodek těla. V tomto případě můžete být klidně vzhůru a s operatérém si pokecat při zvuku pily, bouchání kladiva, stříkání krve a jiných prima věcí během operace, nebo u toho můžete podřimovat. Pokud můžu doporučit, vyberte si tu páteř. Samozřejmě vycházím pouze ze své zkušenosti. Po normální narkóze jsem blil jak Alík a nebyl jsem schopen několik dnů si ani sednout. (ovšem 80-ti leté babky po stejné operaci běhali jak čamrdy hned. Takže je to opravdu individuální.). Při té páteři mě zase napadla možnost ochrnutí. Ano, je to možné. Ale na silnici taky jezdí auta a možnost přejetí tu je také. No a můžete se těšit na zítřek (hladoví).

2. den - Protože máte určenou hodinu operace, od rána pozorujete hodiny. Nebojte, hned ráno (někdy už i večer) dostanete prášky pro takové nějaké uklidnění, takže vám je to vlastně všechno jedno. Potom přijede zřízenec s lehátkem, slíknete se do naha, dostanete andílka (taková košile na zapínání vzadu) a jede se na sál. Tam okolo vás bude plno maskovaných lidí (aby jste je nepoznali v případě neúspěchu :-) ), kteří něco plácají ani nevíte co, protože jste dostali uspávačku a a ........................teď si nic nepamatuju..........................furt nic.......................

.....no abych byl přesnější - já nic nevím. To co se právě děje, když já spinkáte opět slovem lékaře. Já budu pokračovat, až se probudím (níže).

Jak vypadá endoprotéza a jak se operace provádí - foto z operace
Endoprotéza kyčelního kloubu se skládá ze dvou funkčních částí. Jedna nahrazuje kloubní jamku a druhá horní konec stehenní kosti. Dohromady tvoří kloub, který je spojen spolu pouze tlakem a tahem svalstva a okolních tkání. Operační řez je nejčastěji z boku stehna. Tak se naruší skutečně pouze minimální část svalstva, které je vlastním „motorem" náhrady kloubu. Po protnutí kloubního pouzdra se obnaží krček stehenní kosti a část jamky. Pro implantaci je nutné obvykle odstranit hlavici a krček stehenní kosti. Toto se provádí speciální oscilační pilou. Po odstranění hlavice je dobrý přehled vnitřku jamky a může se přistoupit k jejímu opracování. Na odstranění zbytku poškozené chrupavky, která by narušovala kontakt kosti s implantátem, jsou používány různé rotační frézy. Umožní naprosto přesné, sférické opracování jamky. Pokud není již přítomna žádná chrupavka, jamka je dostatečně opracována, je vyzkoušena tzv. zkušební jamka. Tou operatér kontroluje opracování kosti, usazení implantátu, jak drží v lůžku a jak je kryt kostí. Pokud je s testem spokojen, může přistoupit k implantaci originální jamky kyčelního kloubu. Pro fixaci jamky v kosti existuje ně kolik možností podle toho, jedná-li se o cementovanou či necementovanou endoprotézu. Při cementované náhradě se lůžko implantátu vyplní tzv. kostním cementem, což je plastický polymetylmetakrylát, který po určité době ztuhne a vytvoří dokonalou mezivrstvu mezi kostí a jamkou, která je většinou z polyethylenu. Toto je koncept endoprotézy, kterou vyvinul již před více než 40 lety sir John Charniey a dodnes je využíván. Jiná možnost je použití tzv. necementované endoprotézy, kdy ukotvení je dáno dokonalým negativním opracováním kosti. Tato vytvořená dutina je o 1-2 mm menší než implantovaná jamka. Pružnost a elastické rozepnutí kosti fixuje implantát po tu dobu, než dojde ke kostní reakci kolem implantátu, který jamku fixuje trvale. Povrch implantátu je obvykle uzpůsoben tak, aby kostní tkáň mohla s ním reagovat a vytvořit pevnou fixaci. Pro tuto reakci je povrch buď porézní, hrubý a předpokládá se vrůst kostní tkáně do tohoto povrchu nebo je pokryt hydroxyapatitem - látkou, která se vyskytuje i v lidské kosti a mohou spolu vytvářet chemické vazby. Určitou příznivou reakci kosti provokuje také titan a jeho slitiny. Volba systému, který se použije, záleží na operatérovi a jeho posouzení stavu kostní tkáně, věku pacienta a eventuálně situace během operace. Do necementované jamky, respektive kovového pláště jamky je nutné vložit kontaktní výplň, jedná se o tu část kloubu, která je zodpovědná za volný plynulý pohyb a ve které, bohužel, také může docházet k drobnému otěru, který se s zvyšující dobou používání zvětšuje. Nejčastěji jsou používané jamky polyethylenové, vzhledem k možnému otěru se ale používají kontaktní plochy i z jiných materiálů, jako je kov, keramika a jiné. Všechny tyto materiály jsou permanentně zkoumány a sledovány. Po implantaci jamky, jejíž pozice musí odpovídat určitým zásadám, je možné přistoupit k implantaci stehenní části. Je nutné změnit polohu končetiny tak, aby byl umožněn operatérovi přístup do dřeňové dutiny. Tu musí pracovat tak, aby tvořila dokonalé lůžko pro necementovanou endoprotézu nebo umožňovala vyplnit tuto dutinu kostním cementem. Před usazením komponenty je možné provést zkušební repozici, tj. sesadit obě části endoprotézy k sobě a vyzkoušet rozsah všech pohybů, které musí endoprotéza umožnit. Posuzuje se tak stabilita umělého kloubu a délka končetin. Dle tohoto vyzkoušení se volí velikost femorální komponenty a finálně i hlavičky kyčelního kloubu, neboť ta je samostatná, aby bylo možné do určité míry libovolně prodloužit „krček" endoprotézy. Usazení kloubu a konec operace Po implantaci femorální komponenty a nasazení zvolené hlavičky z různého materiálu je provedena repozice kloubu, tj. usazení hlavičky stehenní části do kontaktní plochy jamky. Vyzkouší se opět rozsah pohybu, délka končetiny a je-li operatér spokojen, může se přistoupit k ukončení operace. Do oblasti rány se zavedou tzv. odsavné dreny. Pevně se přifixuje část uvolněného svalu a po vrstvách se sešije operační rána. Po celou dobu závěru operace je končetina fixována v poloze, kdy jsou tkáně uvolněny, a endoprotéza je v optimální poloze pro obě komponenty vzhledem k sobě. Tato poloha se udržuje i bezprostředně po operaci. Po operaci Pacient po operaci je obvykle 1-2 dny na pooperačním oddělení. Cvičí na lůžku a po překladu na standardní ortopedické oddělení začíná rehabilitovat. Druhý den se již obvykle posazuje na posteli, třetí den vstává a čtvrtý den zkouší několik kroků o berlích bez nášlapu na operovanou končetinu. Tento rychlý postup je důležitý, neboť rychlý návrat k pohybu snižuje riziko některých pooperačních komplikací. Po asi šesti týdnech nezatěžování operované končetiny je obvykle pacientovi doporučeno postupně zvyšovat zátěž končetiny tak, že po cca 3 měsících je schopen končetinu normálně používat. Tento postup je samozřejmě modifikován stavem, schopnostmi pacienta, ale i typem operace. Poměrně jisté je, že asi po šestiměsíční pracovní neschopností je pacient obvykle schopen návratu do zaměstnání.

Možné problémy a jak jim předcházet.
Protože již zde bylo zmíněno, že žádná endoprotéza není schopna přetrvat v nezměněném stavu celou dobu funkčního života pacienta, je nutné i včas zasáhnout a eventuální problémy řešit. Nejčastěji se jedná o tzv. uvolnění, které je dáno mnoha faktory a nelze předem odhadnout, kdy k eventuálnímu selhání endoprotézy dojde. Je však možné odhalit toto uvolnění v relativně časném stadiu. Pak je možné provést tzv. reimplantaci, při které se uvolněná endoprotéza odstraní a nahradí jinou, která má opět dobré ukotvení a plní nadále svoji funkci. Proto je nutné stav náhrady kloubu pravidelně kontrolovat a při každé změně je nutné navštívit ortopeda, nejlépe operatéra.

Aloplastika náhrady kloubů je standardní, propracovaná ortopedická operace, která má velký efekt. Nejčastěji jsou v současné době nahrazovány kolenní a kyčelní klouby, méně další klouby. Vývoj stále pokračuje ve snaze pacientům trpícím artrotickými bolestmi kloubů co nejvíce pomoci. Věřím, že tato snaha je již nyní korunována velkým úspěchem, o kterém svědčí desetitisíce spokojených pacientů v České republice.

Doc. MUDr. Tomáš Tri, CSc.
Ortopedická klinika dětí a dospělých
2. LF UK a FN Motol

a hele jiná místnost. Už jsem na JIP (jednotka intenzivní péče, kde budete asi 2-3 dny). Takže operace je za námi. Probudíte se s kapačkama v ruce, hadičkama ve stehně, které odvádějí krev z operované nohy a nohou strčenou v takové jakoby botě, která vám asi den bude bránit pohybu nohy. Většinu dne asi prochrápete, či budete vzhůru s nepříjemnými bolestmi v noze. Každý se ptá, jestli to bolí ? Bolí. Ale jako Bechtěrevik jsem zažil bolesti větší. Takže se to dá přežít. Dostáváte prášky nebo injekce na bolest a taky na spaní. Záleží na každém, jaký je a co považuje za bolest. Možná bude vypadat následující věta blbě a morbidně, ale když se člověk po takové nemocnici rozhlédne, zjistí, že tam na tom jsou lidé mnohdy mnohem hůře než vy sami (třeba po bouračkách) a hned vám je lépe.

3.den - Ranní budíček okolo 5 hodiny. Ranní hygiena je taky dobrá "kůlna". Sestry vám donesou lavor s vodou a vy se myjete na posteli. Komu se to zdá jednoduché, zkuste si v leže třeba vyčistit zuby (ovšem od pasu dolu se ještě nemůžete hýbat !). Tam kam si dosáhnete se umyjete žínkou sami, ostatní mejou sestry. Zde doporučuji zahodit nějaký stud, protože nahatý budete před těma holkama několikrát denně. Jeden z největších problémů je se nadzvednout pár centimetrů nad postel aby vám umyly záda a přestlaly postel. Řeknu vám, že s tou rozfikanou kyčlí je to makačka jako při skládání uhlí. Mytí vás tak utahá, že do snídaně budete chrnět jako mimina. - Jídlo. Začnete dostávat jíst. Ovšem tady malá rada. Nevím jak pro vás, ale pro mě představa jít "na velkou" na posteli na míse je hrozná. Takže doporučuji jíst jen symbolicky. Hlad mít nebudete, protože vás vyživují kapačky. A ty vás taky donutí jít "na malou". Bažant pod peřinou je ale v pohodě (ženský se míse nevyhnou). Ovšem pozor. Může se vám stát, že to nepůjde. Ano nepůjde. Budete mít pocit, že na něm máte uzel a přitom se vám močák může už protrhnout jak se vám hrozně chce. Měli s tím problém téměř všichni chlapi okolo. Musíte zabrat, nebo vás čeká zavedení trubičky do močového měchýře. Což asi není nic příjemného. No a během dne dostanete jeden z největších šoků. Přijde rehabilitační a BUDETE CHODIT ! Ano druhý den po operaci. No abych byl přesnější - pokusíte se o to. Ono jen si sednout není žádná sranda. Postaví vás k takovému chodítku a uděláte (možná) dva kroky. Ty dva kroky vám zaberou asi 5 minut a vy budete počítat všechny svatý. Jenom pohnout nohou o centimetr bude pro vás nadlidský úkol. Nejen, že to docela dobře bolí, ale ona ta noha jaksi neposlouchá. Utahaní spadnete na postel a budete nadávat na všechny rehabilitační sestry v okolí. Později však zjistíte, že to budou právě ony, které vás postaví na nohy a naučí chodit. Takže zlatý holky !

4.den - Prakticky se opakuje neustále dokola den třetí, jenom máte pocit, že se to hrozně táhne. Velice záleží na tom, koho chytnete za souseda a jaký je personál. Možnost si alespoň občas nepokecat a nepodívat se sestřičkám za výsřih, když vás obskakují, je hrozné. Snažte se ve dne nespat, protože probdělá noc je ještě horší. Ovšem po zdravotní stránce je to každý den lepší. Kroků uděláte asi deset, zkoušíte to na berlích, protože vám už z nohy vyndali drenáže (hadičky co odváděli krev z rány - trochu au au při vyndávání)

5.den - Mytí, jídlo, cvičení, chození. Pokud máte umyvadlo do 10 m od postele, můžete se mýt už tam. Sice blbě a nepohodlně o berlích na jedné noze, ale lepší než na posteli. Samocvičení na posteli je hlavní náplní dne. Pokud se cítíte, můžete si vytyčit cíl jít na WC. Po několika dnech bez "velké" to budete potřebovat. Tady narazíte na věc, která by vás asi nikdy nenapadla. Sednout si s nataženou nohou v kyčli a koleni (nesmíte ji totiž pokrčit, aby jste si nevykloubili ten nový kloub) na mísu, sedět jen na jedné půlce není žádná prča. Noviny si neberte. Moc by jste si nepočetli. A když se držíte vší silou držadla právě tou rukou, kterou normálně celý život používáte na utírání a pustit se nemůžete, zjistíte, že utřít si zadek druhou rukou není taková sranda jak se zdá ( nesmějte se a někdy si to vyzkoušejte !). No a když už jsem u tohoto intimního tématu, tak ještě jedna perlička pro zasmání. Ovšem pochopí ji jen chlapi. Ženský se s tím nikdy nesetkají. Chcete jít na malou a zjistíte, že padá prkýnko. Co teď ? Vy máte ruce obsazené berlemi, musíte si držet košili (je dlouhá asi jako sukně) a ještě si držet jeho. A do toho nedrží prkýnko ! No nezabili by jste toho, kdo to tam blbě namontoval ? Takže jednou rukou a berlí zašprajcnout prkýnko, košili do zubů, druhou rukou držet šikovně berli, aby jste nespadli a ještě jeho. Hadí žena by zbledla závistí a vy poprvé v životě zjistíte, že ten ženský způsob v sedě taky není k zahození.

6.den - Už asi ležíte na normálním pokoji. Teď je nejdůležitější, stát se nezávislým na okolí. Hlavně sám vstát a uléhat do postele. Ono to totiž ze začátku není sranda. Noha je těžká a pobolívá. Cvičit, makat. Každý den zvládnete o trochu víc.

No a těhle dnů bude okolo 12-15. Potom vás vykopnou domů. Není bez zajímavosti, že ještě v roce 1999, si mě nechali v nemocnici měsíc. Jo šetří se kde se dá. A potom vás čekají lázně. To je ale jiná kapitola. No a pak to vydržet pár měsíců s berlemi a chodíte jako Jura a nikdo to téměř nepozná. No a nebo kulháte, stále to pobolívá a s berlemi chodíte nastálo. I tak to může dopadnout. A kdo je ten záporný příklad ? No třeba já......


cementovaná		necementovaná

Fotografie z průběhu operace (né té moji, já přece spinkám ... )

Jeďte do lázní. Máte na ně nárok. Bechtěrevici od II. stupně jednou ročně a z a d a r a ! Doufám, že tato informace je stále platná, protože v dnešní stále se měnící legislativě by změna nebyla nic divného. Zastavte se u svého doktora a zeptejte se. Nenechte se odbýt. Většinou je to na 3-4 týdny. Co vás tam čeká ? Byl jsem již v několika, takže Vám můžu dát orientační přehled. Záleží ovšem na stupni Vašeho MB a na vybavení lázní. Takže vás čeká asi toto : cvičení ve skupině, cvičení individuální, cvičení v bazénu, masáže ruční, podvodní a reflexní, elektroléčba, magnety, koupele v různých vodách, parafín, ultrazvuk, různé obklady apod. Pokud jste tam nikdy nebyli, tak se toho rozhodně nebojte. Získáte tam také zkušenosti kolegů Bechtěreviků. Připravte se však také na to, že tam můžete potkat kolegu, kterého MB již pěkně poznamenal. Je to šok, ale je lépe vědět co Vás MŮŽE, ale nemusí čekat. Podle mých zkušeností se nenechte odradit při případném prvním neúspěchu v lázních. Když jsem jel poprvé, tak jsem si řekl, že tam už víckrát nepojedu. No a vidíte, byl jsem tam už 7x. A do kterých lázní ? To je těžko určit. Každý preferuje něco jiného. Já raději jezdím do větších měst, protože je ve volném čase kam jít. Časopis Bechtěrevik (viz. Klub bechtěreviků) upřednostňuje Jáchymov. Byl jsem tam také a zdály se mi stejné jako všechny ostatní. Vynechejte však Hodonín. Sami mi tam řekli, že nejsou na MB moc vybaveni (to však bylo v r. 1996-třeba se to změnilo). Pokuste se dostat do lázní v létě (to je ovšem nevíc narváno) a dostat se do ozdravovny, kde je vše tělocvičny, bazény, jídelna, ubytování apod. v jednom baráku. Usnadní vám to pobyt, zvlášť pokud se špatně pohybujete.